Airyken Hvězda Els, řečená Airy (nebo taky Aiřice Opice či Můra), je moje první borderka - a vlastně vůbec první pes, kterého jsem si vybrala já sama. Dlouho jsem zvažovala, pro které plemeno se rozhodnout - aby bylo pěkné, průměrně velké, přítulné, pracovité a poslušné, prostě aby mělo všech 5P. Volba padla na border kolii, náhoda mě zavedla do Budějovic ke Koubkům - a tam jsem si z klubka sedmi štěňat neomylně vybrala toho největšího "magora".
Zpočátku bylo štěňátko v kuchyni. Přece toho drobečka malinkého, roztomilého a zranitelného nevystrčíme na verandu, nebo, nedej Bože, na zahradu! Když nám ale "drobeček" za pár dní okousal všechny židle a snědl kus gauče, naše útlocitnost doznala značných trhlin a desperátka byla vyhoštěna na verandu. Velmi rychle se zde naučila běhat po schodech, takže rozšířila své teritorium i o přilehlou chodbu a svůj jídelníček o několik (hodně) párů bot (někteří členové rodiny byli prostě nepoučitelní a neustále odkládali své obutí níž než metr nad podlahu, buď z vrozené lenosti, nebo v domnění, že intenzivní odér z jejich topánek bude působit jako účinné "anti-airykum").
Když se výdaje za nákup nových bot blížily čtyřmístné částce (Airynka už od raného mládí projevovala dobrý vkus a zaměřovala se výhradně na obuv značkovou), byl urychleně dokončen kotec na zahradě.
Ani tehdy však nenastal "klid zbraní". "Přece ji nemůžeme nechávat moc dlouho zavřenou," říkala jsem si provinile, když jsem vypouštěla štěně z kotce na zahradu. Moc hezky si hrála na trávě s jí určenými hračkami a s mým batolícím se synkem. Sotva jsem ale s dítkem opustila zahradu, obrátila svou pozornost a aktivitu směrem z mého pohledu nežádoucím, pro ni však majícím příchuť zakázaného ovoce, dobrodružství a nevídaného požitku. Čerstvě upravené záhonky měly pro ni přitažlivost magnetu. Tam, kde jsem před několika dny či hodinami zasela mrkev s vidinou zdravé, nepráškované zeleniny pro děti, zel po chvilce mé nepřítomnosti kráter jako od granátu. Čerstvě zasazené okrasné rostliny (tedy ne všechny - jenom ty vzácnější, dražší či choulostivější) byly vytrhány, požvýkány a pokud možno ponechány na prudkém poledním slunci, takže jejich záchrana byla vyloučena. Zvuk štípaného plastu ze zahrady byl spolehlivým signálem toho, že nějaká další rostlina byla extrahována ze svého květináče, kterýžto byl následně rozžvýkán na prvočinitele.
Říká se, že "jaký pán, taký pes" a v mnoha případech je toto rčení docela příhodné. U nás tomu bylo taky tak, až na jeden drobný rozdíl: já jsem se ve volných chvílích věnovala zahradničení, zatímco Airynka zahrad-ničení. Provizorně naaranžovaná bambusová bariéra kolem zahrádky ještě zvýšila její atraktivitu, takže byla po několika vehementních náporech v podstatě zlikvidována a musela být nahrazena opravdickým plotem, mnohem bytelnějším, pracnějším a samozřejmě dražším.
Když to tak hodnotím s odstupem času, napadá mě, že k charakteristice plemene border kolie by se mělo doplnit, že je nejen aktivní, ale i aktivizující. Čímž nemám na mysli jen to, že kvůli nim lidé tančí, hází vším, co jim přijde pod ruku, běhají po cvičáku, po parkuru či po pastvině, ale taky míchají maltu, přitesávají trámky, natahují pletivo a dělají další budovatelské a stavební činnosti, které původně neměli vůbec v úmyslu. Takže pokud se nudíte - kupte si border kolii!
Jako každá správná pohádka, má i příběh naší Airy šťastný konec. Dnes, ve svých pěti letech, je to důstojná psí dáma, vždy a za všech okolností ochotná k hrám a mazlení. Kotec na zahradě zůstal opuštěn a Airynka už zase bydlí s námi v domě. Nábytek i boty zůstávají netknuty a nejspíš netuší, že už za pár týdnů budou čelit nájezdům nové generace malých chlupatých dobyvatelů. Ale to už bude jiný příběh...
(VP)
